Dnešní vyváření se úplně nepovedlo. Nestihla jsem se v klidu v poledne najíst, musela jsem si vzít hlavní jídlo do krabičky do práce a tam jsem je nakonec snědla až v době večeře. A největší chybu jsem udělala, že jsem si oběd neuvařila jen pro sebe, ale s nadějí jsem uvařila pro celou rodinu. Bohužel to jedl jen Kuba - nejstarší a ještě si k tomu musel udělat flákotu masa. Hlavním jídlem byl chřest dušený se špenátem s těstovinami a s celerovou omáčkou. Obávám se, že to budu jíst několik dní :-(. Ale i něco pozitivního proběhlo - úžasné dvě nové chuti. Polévka alá rajská, která rajče neviděla a snídaňová slaďoučká kaše, obojí nebem pro můj jazýček.
V každém příspěvku vzpomínám na svoje chybování v životosprávě. V předchozím příspěvku jsem psala, jak ručička na osobní váze se přestala pohybovat kolem číslice 80 a začala si hovět u čísla 90. Nebylo to tak dávno, snad 6 - 7 let zpátky, kdy jsem si naposledy počítala kalorie a měřila vypité tekutiny. Snažila jsem se cvičit a nejíst večer. ALE nevěděla jsem, jak si pomoci z osobního trápení, jakoby jediný utišující prostředek byla sladká chuť. Občas se začalo stávat, že jsem třeba celý den nejedla žádné běžné jídlo, jen sladké a nemohla jsem se sladkého dosytit, večer jsem si pak nalila víno a usínala s pocitem selhávání.